Můj první rok aneb chybami se člověk učí
Pátek 9. srpna 2019, Blog, Tipy, Učení
Jako začínající učitelka jsem na počátku své kariéry udělala spoustu chyb, mnohé z nich snad už opakovat nebudu. Nespočtu chybám jsem se také vyhnula díky radám zkušenějších kolegů a kolegyň. Tímto bych jim také chtěla poděkovat.
Abychom se mohli zdokonalovat v učení, musíme si připustit, že děláme chyby. V pozici učitele má mnoho z nás dojem, že jsme neomylní a dokonalí v tom, co děláme. Čím více let učíme, tím víc jsme o tomto omylu přesvědčeni. Ačkoliv jsem ten typ člověka, který na sobě bude vždy hledat chyby, stejně jsem k tomuto stavu dostala a to hned první rok. Nedala jsem si dva měsíce pozor a hned jsem v tom byla. Za můj největší omyl bych označila následující věty.
Mě se tohle stát nemůže. To bych nikdy neudělala.
Vlastně většina mých chyb vyplývá z tohoto mého přesvědčení, mé „neomylnosti a nechybovosti“ v jistých ohledech. Postupně se pokusím zachytit mé největší chyby za první rok učení.
Příliš velké nároky
Kdysi dávno na gymnáziu jsme dostali ve třetím ročníku fyzikáře, který právě dostudoval Matfyz. Měl opravdu přehnané nároky. Tehdy jsem si to aspoň myslela. Na začátku své kariéry jsem si na něj vzpomněla a rozhodla jsem se, že nebudu mít přehnané nároky.
Asi nemusíte hádat, co jsem udělala hned první měsíc za chybu. Našlápnutá z vysoké školy jsem neodhadla úroveň 6. třídy matematiky a dala jsem jim hned úlohy na logiku. Pak jsem se divila, proč mají z testu špatné známky, když jsme si spolu podobné příklady ukazovali.
Chyba spočívala v mém didaktickém přístupu, mylném předpokladu vstřebání informací, tak i úrovní podávaných informací. K mému „učitelskému monologu“ se vrátím v jiném článku. Z didaktického hlediska jsem udělala hned několik chyb.
Neposlouchejte všechny kolegy a použijte zdravý selský rozum, protože i kolega vám poradí blbost!
- Špatně jsem odhadla znalosti z předchozího ročníku a také jsem si neprostudovala, co se mělo učit v předchozím ročníku. Moje doporučení je tedy jasné, prostudujte si tématické plány nižšího ročníku.
- Když jsem pochopila, že děti mají nedostatky v učivu, rozhodla jsem se s nimi učivo zopakovat, bohužel naprosto špatným tempem, bylo moc rychlé. Dnes už vím, že je lepší zpomalit a probrat základy podrobně. To i za cenu toho, že tím strávíte jednu hodinu.
- Byla jsem vychovaná tak, že mám naslouchat rad zkušených, tak jsem také učinila. Jedna má nejmenovaná kolegyně mi řekla, že mám jet svým tempem, tak abych všechno stihla. Ve třídě se prý vždy najde někdo, kdo látku nepochopí a je to u nich marná snaha jim něco vysvětlovat. Podle téhle rady jsem učila asi měsíc! Poté jsem pochopila, že tohle teda není můj styl učení a začala jsem se snažit, aby látku pochopil i ten nejslabší ve třídě (aspoň na základní úrovni). Což občas vyžaduje jistou dávku trpělivosti a práce.
- Můj (jiný) styl výuky zaměřený na logiku se nesetkal s úspěchem. Později jsem pochopila proč. Moji žáci nebyli vedeni k logickému uvažování, tudíž mi až později došlo, že příklady postupně musím nabalovat na sebe. Žáci se poté obecně v matematice zlepšili.
Podle sebe, soudím tebe
Pro nás učitele je podstatné si uvědomit, že milujeme své předměty. Proč jinak bychom je také učili? Možná si, jako tehdy já, říkáte „Jistě, že mám ráda svůj předmět a vím, že ho někteří žáci nemusí. Musím je přesvědčit, že to není tak špatný předmět.“. S touto myšlenkou jsem také kráčela do třídy.
Předpokládala jsem, že žáci mají kladný vztah ke škole a matematice. Možná to zní směšně, já si to opravdu myslela, že na 1. stupni mají děti všechny předměty rády. Poté, co jsem po prvních několika hodinách pochopila, že největší boj bude s oblíbeností předmětu a kázní, začala má nejdelší práce. Půl roku jsem intenzivně pracovala na tom, aby se děti nebály chodit k tabuli, to jsem zařídila formou pouze odměn. Po půl roce jsem konečně začala „sklízet ovoce“ své práce.
Někteří moji (bývalý i současní) kolegové toto vůbec neřeší. Nevím, jestli je to nezajímá, nenapadne je to, nebo to už dávno vzdali. Na minulé škole mi to přišel jako poměrně běžný jev. S současné škole mi to nepřijde zas moc časté. Tyto přístupy jsou celkově vidět i na dětech, nemají odpor ke škole.
Naslouchání rad zkušených kolegů
Prví rok jsem měla problém v jedné třídě s kázní, v druhé ne. Ráda bych se zde vyhnula diskuzím, proč tomu tak bylo. Toto téma by vystačilo na několik příspěvků. V každém případě, jako začínající učitelka, jsem se ptala zkušených kolegů a kolegyň, co mám dělat. Některé z rad používám do dnes. U jiných jsem si říkala „Co tady ten člověk ještě dělá?!“. Sami musíte usoudit, zda se náhodou nejedná o radu vyhořelého učitelů. Sami můžete posoudit, jaké rady jsem nasbírala.
Tímto se rozhodně neřiďte
Rady od vyhořelých učitelů není úplně dobré poslouchat. Lituji všechny, kteří jsou s takovým kolegou v kabinetu. Tyto průpovídky a obecné nálady se totiž velmi snadno přebírají.
Hned v prvním týdnu jsem narazila na vyhořelou učitelku. Ta mne přesvědčovala o tom, že nemá smysl děti vůbec cokoliv učit. Začala mi vyprávět děsivý příběh z minulého roku, který se na škole stal. Jeden žák na škole prodával drogy a o rok mladší spolužačka mu za ně „platila svým tělem“.
Co bys chtěla? Vždyť učíš budoucí feťáky a prostitutky, to nemá smysl.
Většina věcí, které vypíchla, jako příšernou hrůzu, se týkala pouze několika jednotek žáků na škole z celkových 1 200. To už ovšem neřekla a radši je hodila do jednoho pytle.
Podobných rad typu „nemá smysl, cokoliv dělat pro žáky, stejně ….“ jsem dostala první rok kupu. Osobně se mi osvědčilo, tyto rady ignorovat, nezabředávat do těchto rozhovorů a dělat si to po svém.
Dobré rady
Utni diskuzi větou: Ne, teď se o tom bavit nebudeme.
Tato rada zní opravdu děsivě. Diskutovat můžete, ale pokud se jedná o řízenou diskuzi k tématu. Postupem času děti zkouší, co si mohou dovolit. Snaží se diskutovat o všem. Hlavně, aby se nedělalo, co má. Do debaty o geometrii zapojí klidně příběh o tom, co dělali včera (naprosto nesouvisející s předmětem). Tyto nemístné diskuze jsem se učila celý rok utnout hned v zárodku. Moc mi to nešlo.
Dej dětem jasná pravidla a ty dodržuj.
Podle mne nejdůležitější rada ze všech je, že na začátku roku si dětmi stanovíme jasná pravidla. Týkat například toho, jak hodina bude probíhat a co se stane, pokud někdo něco nebude plnit. Například: Pokud budete zlobit (vykřikovat, vstávat, atd…), tak nebudeme moct hrát na konci hodiny hry.
Dodrž to, na čem jste se domluvili.
Tato rada se váže k předchozí. Je opravdu důležité dodržovat veškerá pravidla a pokud možno, nikdy je neporušit. Například: Domluvím-li se s třídou, že testy hlásím předem. Nikdy jim nedám tzv. přepadovku.
Na začátku buď přísná, vždycky můžeš polevit.
Je pravda, že důslednost zvláště první pololetí se mi vždy vyplatila. Na začátku roku dávám poznámek vždycky více než na konci roku. Přiznávám, že dětem na konci roku zkrátka víc odpustím. Oba roky jsem vždy měla pocit, že se v průběhu roku jejich chování lehce stupňuje. Dodržet tuto radu se mi vždy opravdu vyplatilo.
Ačkoliv zní tento článek poněkud depresivně, nezoufejte! Každý z nás dělá chyby. Cílem příspěvku bylo ukázat, že z každé z mých chyb jsem se dostatečně poučila a posunuly mne dál.
